obec Orlov

Chotár obce je kopcovitý, členěný menšími potůčky s velkým množstvím zeleně. Co se týče rozsáhlosti, katastr má rozlohu 2077 ha, z toho je 1238 ha lesa a jen 366 ha orné půdy, kde se nejlépe daří bramborám, urodí se také řepa, oves, žito a ječmen.

K obci patří i osada Andrejovka a Kurcín. Obec založili usedlíci se šoltýsom podle kupním právu mezi 1330 - 1349 rokem. Patřila pod panství nedalekého hradu Plaveč, rodině Bebekovců, pod názvem Orlo. Neví se přesně odkud název obce pochází, ale pravděpodobně v regionu bylo mnoho dravých ptáků, zejména orlů.

První písemná zmínka je z roku 1349, kdy řeka Poprad změnila svůj tok a tím porušila hranice Rikolfovho majetku mezi osadami Orlov, Ľubotín a Čirč. Při vyšetřování této události vystupovali jako svědci i Šoltýs z Orlova, Plavče a Ľubotín.

Historie obce
V roce 1427 měla obec 26 selských obydlí a dům šoltýsa. V těch dobách byla obec středně velkou usedlostí. Později se počet sedláků zmenšoval, neboť většina z nich se odstěhovala nebo vymřela. Někteří přišli o pozemky a stáli se Chalupník. Po úbytku obyvatelstva koncem 15. a začátkem 16. století se počet selských domácnosti zmenšil na pětinu oproti roku 1427. Od roku 1505 patřila rodině Horváthovcom - Palocsayům, pod názvem Orlo. V 70. - 80. letech 16. století se zde usadilo valašské obyvatelstvo a tak koncem 16. století opět byla středně velkou obcí s převážně valašským obyvatelstvem rusínského původu. Roku 1600 obec měla 25 obydlených domů a dům šoltýsa. V té době patřila rodině Semseyovcom. V roce 1781 měla 61 domů se 471 obyvateli. V roce 1828 již 70 domů. V těch dobách se obyvatelé obce, bydlící v dřevěných chalupách, živili především prací v lese a zemědělstvím. Znali dobře i práci na "pánském". Aby netrpěli chudobou snažili se vytvořit lepší živobytí výrobou mnoha věci, jako šaty, nářadí, náčiní, nástroje a zařízení pro domácnost. Seli len a vyráběly z něj po domácku lněné plátno, které používaly na šití nejen spodního prádla, ale také bohatě vyšívaných košil a jiných části oděvů. V těch dobách byl velmi rozšířený chov ovcí. Ovčí vlna byla používána na výrobu kalhot nazývaných "chološne" a kabátků nazývaných "houně". Ovčí kožešiny byly používány na šití krátkých ženských, bohatě zdobených kožichů a pro muže kabátů bez rukávů nazývaných "kožušanky", jakož i rukavic a čepic. Obyvatelé chovali i jiná hospodářská zvířata, krávy, kozy a zejména koně. V té době možná nebylo ve vesnici domečku - statku, kde by se nebyly chovali koně. Chov koní byl populární, protože koně byli velmi užitečné zvířata, zejména v zemědělství a při práci v lese. Orlovčania byly dlouho známí jako chovatelé dobrých tažných koní.

K rozvoji života v obci došlo po roce 1873, kdy 1. května byla dána do provozu železnice z Prešova do Polska. Při železnici našlo zaměstnání mnoho mužů a také dnes je tam zaměstnáno více lidí. Okolní lesy poskytovaly mnoho jehličnatého dřeva a blízkost železnice umožnila v roce 1934 příchod firmy Tisza ze Žiliny, která postavila v obci parní pilu na zpracování dřeva a most přes řeku Poprad. Tím se rozšířila zaměstnanost při těžbě dřeva, svozu na saních, zejména v zimě a na samotné pile, jakož i při nakládání řeziva na železniční stanici. Další prací, zejména v zimních měsících byla těžba písku v údolí řeky Poprad, svážení na železniční stanici a nakládání na vagony.

Do druhé světové války 90% lidí žilo v dřevěných domcích s hospodářskou budovou a malou zahrádkou u domu. Bylo pěstovaných pouze několik stromů jabloní a švestek v těchto drsných podhorských podmínkách. Pro hornatosť kraje a slabou úrodnost půdy by zemědělství malorolníků neuživili, proto výše zmíněné výdělkové možnosti jim přišly vhod.

V obci byl řeckokatolický kostel, jeden hostinec se smíšeným zbožím, jedna dvojtriedna osmiletá lidová škola. Občané byli po náboženské stránce gréckokatolíci. Vyučovací jazyk ve škole byl rusínsky, proto pokud někteří zámožnější občané posílali své děti do středních škol, tak obyčejně do Prešova a to do řeckokatolické rusínské měšťanské školy, pak do učitelského ústavu. Někteří navštěvovali i později založené Řecko-katolické ruské gymnázium v Prešově.

Na sklonku druhé světové války, už v letech 1943 - 1944 byla vytvořena partyzánská skupina. Němci lidí zaměstnávaly kopáním zákopů. Očekávali se zde těžké boje, avšak přechod fronty trval pouze tři dny, neboť po obsazení Plavče sovětskou armádou Němci ustoupily do Stariny. Předtím vyvrhli mosty na železnici, most přes řeku Poprad a most při faře, na cestě do Plavče. Bylo zničeno asi deset domů, tři vyhořely a skoro polovina domů měla porozbíjané okna, což zapříčinily výbuchy při výhozu mostů. V té době i farní budova byla velmi poškozena. Rozbily se všechna okna a kameny z vyhozeného mostu se dostaly až do místností, protože vyhozen most byl jen několik metrů od fary. Obec osvobodila Sovětská armáda 23. ledna 1945. V pěkném parku při novém mostě je postaven památník padlým sovětským vojákům. V roce 1947 optovaly 3 rodiny do SSSR.

Po druhé světové válce nastal v obci lepší život. Byly přebudované roubenky na nové zděné domy. Jedním z ukazatelů rychlého růstu je nesporně vzdělání. Hned po válce v roce 1946 byly postaveny dvě budovy školy zvané "baráky" do kterých, zejména do 6. až 9. ročníku, začali chodit děti z CIRC, Ruské Vole, Obručného, Andrejovky, Šarišského Jestřábí, Kyjova, Vislanka a údolí. Tím se Orlov stal centrem vzdělávání pro celé okolí. Po výstavbě ZDS v Šarišské Jastrabie a Plavnica, přesunuly se děti z Kyjova a Vislanka do Šarišského Jestřábí az údolí do Plavnica. V roce 1958 byla postavena mateřská školka, vedle ní už stojí nová budova školky. 15. září 1962 byla postavena nová moderní dvoupatrová škola se 14 učebnami a velkou budovou tělocvičny. Dnes do Orlova chodí děti z CIRC, Ruské Vole, Obručného iz osady Andrejovka.

Důležitým krokem ke zvyšování standardu života lidí žijících v Orlové byla elektrifikace provedena v roce 1956. Potom do obce začaly přicházet nové podniky.

Roku 1957 vzniká v malé staré budově za mostem u řeky Poprad Kovorob, přesný název Výrobní družstvo invalidů. Začínal s 15 dělníky. Jeho prvními výrobky byly sloupky a pletení drátěného pletiva na ploty - ohrady. Později vyráběl různé výrobky z drátu, železa, plechu, jako např. železné zárubně, brány, branky, ohrady, dílce různého druhu a konstrukce na pily cirkulárky. Závod budoval nové haly z vlastních zdrojů. Přešel pod Východoslovenské autodružstvo Prešov změnil výrobu a zaměstnával až 225 dělníků, kteří pracovali na dvě směny. Vyráběly kabiny na traktory pro ZŤS Martin. Ročně je vyráběly až 4 000. Vyráběly i jiné kabiny a to v množství okolo 3 000 a topení pro traktory v množství 150 000 ročně, které se vyvážely do Polska. Závod vlastní pěknou administrativní budovu s bufetem a jídelnou. Má výrobní haly, jak nařezat, svarových, montáž, lakovnu a jiné mezisklady. Vedle závodu jsou šatny a hygienická zařízení. Po privatizaci v 90 -tých letech se změnil název na Kovotrend, později na Eurokom a výroba se značně zmenšila.

Druhým závodem, který vznikl je Prefa. V roce 1958 byla likvidována stará Pila a na jejím území se kladou základy nového závodu na výrobu prefabrikátů. Na začátku tu pracuje 20 - 30 lidí. Jejich práce je těžká, ještě nemají potřebnou strojovou techniku. No v roce 1966 na den stavbařů byl předán nový moderní závod s příslušnou administrativní budovou. Vyráběly se zde prefabrikáty a měnily se podle potřeby stavebních závodů. Stoupal počet zaměstnanců. Objem výroby dosáhl 55 mil. korun. Vyráběly se zde převážně konstrukční prefabrikáty pro průmyslové stavby a to pro tuzemskou potřebu, jakož i pro vývoz do Užhorodu. Počet pracovníků byl kolem 170. Měli svou závodní jídelna, pěknou novou ubytovnu - svobodárna se saunou. Okolí budovy je pěkně upravené. Najdeme zde sportovní hřiště, park s lavičkami i fontánou. V objektu pref od roku 2004 vznikla firma PL profil na výrobu a montáž velkých kovových konstrukcí. Prefa zůstala v prostorách staré Pily a spojila se s cementem do firmy Ekoprim sro Prešov. Změnila sortiment na menší betonové výrobky.

29. června 1958 po lijáku, který trval tři dny a tři noci byla velká povodeň, jaká ještě v tomto kraji nebyla. Vše v blízkosti řeky bylo zaplaveno a nedalo se projít po starém mostě přes který se valila voda. Nově založený závod Kovorob byl zcela pod vodou. Celé prostranství bývalé Pily, kde bylo ještě dost materiálu z novozakladajúceho se závodu Prefa, bylo zaplaveno. Ze skládky dřeva bylo odplaveny velké množství kulatiny. Hospodářské budovy v blízkosti řeky zaplavovala voda a dobytek museli občané zachraňovat vystěhováním. Voda od Magury, potůčkem kolem fary - Vyšného konce obce, se řítila jako divá nesouc dřevo, můstky a kameny a tím prohlubovala své koryto do hloubky několika metrů. Podmyla i most při faře. Bylo potřebných několik let, aby se mosty, zničené budovy a cesty dali do pořádku. Byla provedena regulace potoka a výstavba nového mostu na cestě do Plavče.

O rok později, 9. dubna 1959 byla postavena budova obecního úřadu a kulturního centra. V části tohoto centra se zřídilo kino Epocha. V kinosále se oslavují různé kulturní události a svatební hostiny. Také na obecním úřadě je pěkně vybavený prostor pro oslavu různých událostí, jako sňatky, jubilea a jiné výročí.

Již před lety bylo známo, jaký kvalitní je štěrk a písek v řečišti řeky Poprad. Ta skutečnost dala podnět k tomu, že v roce 1963 vznikl nový závod, jak ho lidově nazývají Plniva. Jeho oficiální název je Východoslovenské kamenolomy a štěrkopísky. Tento závod začínal s 30 - 40 pracovníky a příslušnou technikou. Začali bagrovat z řečiště Popradu hodnotný štěrk a písek. Později měl závod 54 pracovníků, 2 těžební bagry, remorkéry, krátké motorové loďky a výsypné čluny. Po privatizaci závod změnil název na Betox, pokračuje v činnosti a zásobuje štěrkem a pískem Ekoprim a různé stavební podniky po širokém okolí i v Polsku.

Zde hodno zmínit, že hloubením řečiště vzniklo tzv. "Orlovský moře", kde jsou místy prohlubně velké až 4 m. Vybagrovány místa u řeky dnes umožňují rozvoj rybolovu. Proto v Orlové a jeho okolí najdeme několik rybářských chat, ba setkáme se s rybáři iz různých míst Moravy, kteří tráví dovolenou u řeky Poprad s rybářskými pruty. Přijdou si na své, neboť často vytáhnou z vody několik kilogramového kapra, na podzim pěknou hlavatku a jiné druhy ryb.

V roce 1965 byl zbudován místní rozhlas av roce 1966 veřejné osvětlení.

V roce 1967 vzniká ještě další závod a to cementu. Využívá místní zdroj štěrku a písku pro své výrobky. Začínali s 10 lidmi, jejich počet se postupně zvyšuje. Vyrábějí silniční panely, kamenobloky, šachtová dna, chodníkové a silniční obrubníky, betonové krajníky, meliorační dlažby, studnové a kanalizační skruže, zakrývací desky, plotové sloupky, břehové patky, odvodňovací žlaby, betonové směsi a pod. V roce 2005 se spojil s pref do firmy Ekoprim sro Prešov.

Když jsme u roku 1967, je třeba zmínit, že v tomto roce byla otevřena trať Orlov - Podolínec, která má velký význam pro tento kraj, pro zvýšení zaměstnanosti, cestovní ruch a sbližuje naše občany s okresním městem, jakož i se železničním uzlem v Popradě.

V obci měli státní lesy kancelář polesí do roku 1973. Pracovní příležitost nacházely v lese muži v těžební činnosti a ženy v letním období při zalesňování, pěstování lesních stromků, ošetřování a ochraně porostů. U nádraží byl expediční sklad dřeva a celulózky tam měli čistící stanici na odkorňování celulózy.
V roce 1968 byl vytvořen okres Stará Ľubovňa a Orlov byl najpriemyselnejšou obcí v okrese.

22. října 1971 se zakládá zemědělský podnik JZD. Jeho prvním předsedou je Michal Ščerbák z osady Andrejovka. Začínali pracovat na 570 ha zemědělské půdy. Po přičleněni zemědělské půdy z katastru Plaveč, JZD obhospodařováno 1 658 ha půdy. Pracovalo zde kolem 300 pracovníků. Dosahovaly pěkné výsledky, zvláště v hektarových výnosech při pěstování brambor a ječmene, ale i při chovu skotu. V době, kdy nebyly zemědělské pracovní špičky, muži odcházeli na přidružené výroby v rámci JZD. Ženy měly příležitost pracovat ve sportovní konfekci, která byla při JZD jako přidružená výroba. Vhodné je zmínit, že objem této výroby byl ročně 9 mil. korun. Šili velmi pěkné stany a plážové lehátka, které šly na export do jiných států. V 90. letech JZD zaniká av jeho prostorách a na pronajatých pozemcích vzniká soukromá farma na chov ovcí. V prostorách konfekce má středisko na šicí výrobu oděvů sro Lipany.

V roce 1971 byla postavena požární zbrojnice. V roce 1973 byl postaven nový most přes řeku Poprad. V roce 1988 byl vybudován svépomocí vodovod. Pro rozvoj sportu byl v roce 1989 vystavěn pěkný fotbalový stadion s tribunou.

Reprivatizáciou státních lesů v roce 1993 obnovili svoji činnost Společenství urbariátníků Orlov, Farské lesy av Andrejovke urbár Ščerbák a spol. a Chalupník. V roce 2003 byla provedena plynofikace celé obce a osady Andrejovka av témže roce byl dán do užívání dům smutku a čistiška odpadních vod. V roce 2006 byl vybudován nový hřbitov. V roce 2007 byla dokončena kanalizace obce. V květnu 2009 byla dokončena stavba fary. V červenci opravena tělocvična a koncem roku škola, na které byla zbudovaná sedlová střecha, zateplená fasáda a vyměněny okna.

Dne 4. června 2010 po dlouhotrvajících deštích byla povodeň jako v roce 1958. Byly zaplaveny níže položené domy v obci a osadě Andrejovka. Místní potoky se vylily a zaplavily okolní dvory. Celá průmyslová část obce byla pod vodou a firmám vznikly značné škody. Most přes řeku Poprad se zhroutil poté, co mu voda podmyla střední pilíř. Ze stavbou nového mostu se začalo 10. června 2011 a řeka Poprad byla přemostěna 29.11.2011. 4. července 2012 byl dán do užívání nový most. V září 2012 byl v obci zrekonstruován chodník a na cestě položen nový asfaltový koberec.