SVÁTKY JARI - jak je lidé oslavovali kdysi?

V antickém Římě

Antický Řím byl místem, kde se místní tradice Latinů, Sabinov a samnitovi postupně obohacovali novými vlivy Řeků, Etrusků, Egypťanů nebo národů z Blízkého východu. V nejdůležitějších svátcích respektovali tradici jednotlivých kultur (možná pro jistotu, aby si nerozhnevali cizí bohy) a vytvářely svátky společné pro širší okruh obyvatel. Příchod jara a oslavy plodnosti byly součástí života ještě před založením města. Římané oficiálně vítali novou vegetační sezónu vždy na svátek založení Chrámu bohyně Concordie, v den únorových non (5. února). Od tohoto dne bylo dovoleno v Římě oficiálně provádět zemědělské práce - sít a sázet. Aby proces plodnosti a úrodnosti posílily a zároveň vyhnali zlé síly, slavili o deset dní (15. února) svátek Luperkálií. Během této události obětovaly luperkovia (mladí zasvěcenci kultu) kozla a psa. Z jejich kůží si vyrobili řemeny (lat. Februa) a následně se spoře oděni nebo nazí vydali mezi občany Říma a řemeny bičovali kolemjdoucích, zejména ženy. Hlavním úkolem tohoto "šibacieho" rituálu bylo posílit plodnost a těhotným usnadnit porod. Na památku těchto událostí nám zůstal název měsíce - únor.

Při příležitosti jiného jarního svátku - Liberálií (17. března) Římané obětovali bohům Libert, jeho partnerce libero dále bohyni obilí Ceres a bohu vína Dionýsovi med, víno a koláčky, aby si zajistili hojnost zejména plodů, z nichž vyráběli tekuté výrobky jako víno, med, medovinu nebo ovocné šťávy. Během těchto svátků se chlapci ve věku 14 až 16 let oficiálně stávaly muži a dostávali svou první mužskou tógu.

Římské náboženství poznalo i mýty v příbězích o znovuzrození po smrti (Isis vzkřísila Hora, kýbl oživila Attis, Dionýsos umřel a znovu ožil po zásahu Dia apod.) A část rituálů se odehrávala na jaře. Jednou z podmínek zasvěcení do těchto kultů byla mlčenlivost, proto nám kněží ani příslušníci náboženských obcí nezanechali přímé informace o přesných termínech, průběhu nebo detailech obřadů.

U Germánů či Slovanů

O náboženských zvycích národů jako Germáni, Slované nebo Keltové máme ze starověku zachovaných jen velmi málo písemných zmínek a ty pocházejí z archivů Římanů nebo Řeků. Více informací o jménech božstev, tradicích a rituálech se dozvídáme ze středověkých textů nebo od etnografů. Díky tomu víme, že mnohé ze starých jmen a tradic přetrvaly v různých podobách po celé Evropě dodnes. Ze zmínek Bedy Ctihodného (žil v 7. stol. Nl) víme, že Germáni uctívali bohyni Ostara (alternativ. Eostre), jejíž symbolem byl zajíc a mládě ptáčka. Byla ochránkyní všech dětí a mláďat. Pokud vám její jméno připomíná anglické slovo Easter (překl. Velikonoce), není to náhoda. Byla bohyní jara a plodnosti. Germáni podle ní pojmenovali celý měsíc, který odpovídá dnešnímu dubnu. Spolu s ní se symbolem oslav jara a jarní rovnodennosti stal zmíněný zajíček nebo vejce, které s podobným symbolickým významem známe iz území obývaného Slovany. O barvení vajíček před rozšířením křesťanství v Evropě máme málo informací. Víme, že Ostarin zajko jejich zabarvené roznášel po zemi jako dar pro děti. Vajíčka snášeny ptactvem v tomto období se staly nedílnou součástí symboliky spojené s příchodem jara.

Součástí oslav jarní rovnodennosti byli i očistné rituály, které měly lidi, zvířata i obydlí očistit od zlých sil, nemocí a neštěstí. Bylo možné obrátit se na živly pomoci si ohněm (kouřem), vodou nebo dotykem (vrby, břízy, jiných rostlin ...). Nejznámějším obřadem využívajícím oheň během oslav jara je pálení Morany, zosobnění smrti, zimy a nemocí. Mohlo mu předcházet vykuřování příbytků různými bylinami a pálení starých, poškozených nebo jinak určených předmětů. Očista vodou spočívala v omytí předmětu, zvířete, části těla nebo celého člověka vodou. V mladším období je tento rituál nahrazen pokropením osoby vodou. Jde o rituál starý jako lidstvo samo, proto předpokládáme, že ho při vítání jara mohli používat i Germáni nebo Slované. Mimořádný význam dosáhl s příchodem křesťanství.

Zjevně využívaným prostředkem na čištění a zároveň přenesení síly "dotykem" byly mladé pruty, nejčastěji z vrb. Výběr stromu a jeho použití bylo pro Germánů či Slovanů mimořádně důležité - každý druh strom mohl být určen pro jiné použití. Symbolické bití vrbovými pruty mělo odehnat zlé duchy a zaručit plodnost, zdraví, štěstí. Síla, houževnatost a energie vrby měla být přenesena na osobu, která byla Vyšlehání krve. Víra v sílu tohoto stromu byla pro naše předky mimořádně významná. Slovenské dívky se na Velký pátek česali pod vrbami, aby měli hezké vlasy. Pruty vrby utržené na Květnou neděli chránily domy před blesky a požáry a věřilo se, že dokáží uhasit i oheň v krbu. A jehnědy vysvěcené v tento den se dávaly do obilí, aby chránily úrodu před živelnými pohromami, zajíci nebo dobytek před čarodějnicemi (a chorobami).

Určitě jste poznali původ šibanie a polévání, které prodělaly více než tisíciletí a vedle křesťanské tradici zůstaly dodnes součástí velikonočních tradic. Zajímavé je, že "polievačka" je dnes rozšířená zejména na východě Slovenska a "pomlázka" na západě území. Pokud budeme věřit starým kouzlům, tak nejzdravější a nejveselejší dívky a ženy musí žít na středním Slovensku, protože zde se obě tradice setkávají a používají najednou.

křesťanská tradice

Přestože jste možná v popisu poznali původ některých tradic, současné oslavy jarní rovnodennosti u nás nejvíce zformovalo křesťanství. Příběh ukřižování Ježíše Krista, který během židovského svátku Pesach / Pascha vstal z mrtvých, dal některým starým obřadem nový rozměr a přinesl nové, neméně důležité. Díky křesťanství má tato oslava jednotně stanovené datum. Stalo se tak během nicejského koncilu (v roce 325 nl) za vlády římského císaře Konstantina Velikého. Tehdy bylo datum začátku Velikonoc stanovený na první pátek po prvním jarním úplňku. Začátek jarní rovnodennosti stanovili během těchto výpočtů vždy na 21. března. Víte, že rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem způsobuje, že pravoslavná církev slaví i tento svátek o 13 dní později?

Křesťanským symbolem úzce spojeným s Velikonocemi je velikonoční beránek, který byl rozšířen již ve starší tradici jako symbol "božího stáda". Křesťané ho zobrazují s vítěznou vlajkou, symbolem vzkříšení. Spolu s ním se často objevuje symbolický kříž, dnes nejdůležitější symbol křesťanství. V jednoduché konstrukci se spojuje v jediném bodě lidský a božský svět. Jeho tvar nás spojuje i s okamžikem ukřižování Krista (i když historie zná i několik jiných křížů).

Najdeme ho například na slavnostním velikonočním stole, protože křesťanská tradice se projevila i v gastronomii. Preclíky byly původně pokrm připravován na Velkou noc v klášterech a měli připomínat modlícího se člověka se zkříženými rukama. Nedílnou součástí Bílé soboty je mazanec s vyřezaným nebo jinak vyzdobeným křížem.

Křesťanství ve svých obřadech využívá často symboly ohně a vody, které se staly nedílnou součástí jeho rituálů. V noci během liturgie na Bílou sobotu je zapálen svatý velikonoční oheň a od něj se zapalují velikonoční svíce, které jsou odneseny do kostela. Oheň zde symbolizuje život, vzkříšení Ježíše Krista. Velikonoční svíce jsou zapalované jen od Velikonoc do Letnic (50 dní) a pak jen během křtů a pohřbů, aby připomínaly vzkříšení a přechod přes bránu smrti.

Pokud chtělo být křesťanství během středověku přijaty všemi obyvateli, muselo zřejmě akceptovat část starších tradic a zvyků, případně je zařadilo do svých rituálů. Zmínky o zajíci najdeme už ve Starém zákoně, kde byl původně označen za nečisté zvíře, až v pozdějším období byl v Byzanci znakem Krista, chudoby a pokory.

Vajíčka a jejich barvení mělo ve středověku i novověku svůj symbolický význam iv křesťanství. Lidé se vyhýbali modré, která znamenala smutek, místo ní upřednostňovali žlutou, zelenou a nejčastěji červenou, připomínající krev Ježíše Krista. Uvařené vajíčka červené barvy jsou dodnes součástí rituálů a liturgie zejména v pravoslavné církvi, kdy jejich prasknutí / rozbití symbolizuje očištění od hříchu a nový život díky zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Šibanie vrbovými pruty, které má přinášet zdraví a plodnost (a odhánět zlé duchy), slouží křesťanům také na připomenutí bičování Ježíše Krista před ukřižováním. Vrba a její větvičky sehrály v našich zeměpisných šířkách ještě jednu významnou roli. V období jara nahradili kočičky (maňásky, baburky, jehnědy) palmové ratolesti, které mají symbolizovat život a vítězství Krista nad smrtí a hříchem. Posvěcené na Květnou neděli chrání ekonomiku.

Svátky Velikonoc nejsou jen obdobím "prodlouženého víkendu", jak to lze dnes někdo nazývá. Předchází jim 40-denní půst, během kterého se kdysi nesmělo konzumovat maso a někde i vajíčka. Velikonoce dnes v sobě spojuje rituály našich dávných předků spojené s příběhem Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstáním. Budete letos vajíčka kupovat nebo si zkusíte vyrobit s dětmi vlastní, originální as trochou vašeho příběhu?