Historie
O otvoru do Staré jeskyně věděli místní obyvatelé odedávna. Jako první se do podzemí odvážili vstoupit J. Kovalčík a E. Laubert v roce 1923. Propast Peklo, kterou se později sestoupilo do Nové jeskyně, objevili E. a A. Hollmannovi a J. Kovalčík v roce 1926. V průzkumu propasti pokračovali členové jeskyní skupiny Karpatského spolku v Banské Bystrici v roce 1927. Dolní vchod do Nové jeskyně (východ nynější prohlídkové trasy) se odkryl v roce 1932. V letech 1939 - 1940 Družstvo bystrianských jeskyní zpřístupnilo část jeskyně bez elektrického osvětlení. Tragickou událost protifašistického odboje z 2. světové války připomíná pamětní tabule ve Zříceném dómu. Pod správou Turisty, np, se v roce 1951 objevily Mostarenské síně v Nové jeskyni. Starou a Novou jeskyni propojili J. Majko a J. Vytřísalová se spolupracovníky v roce 1955.
Jeskyně je v nynějším stavu zpřístupněna od roku 1968 v délce 580m. Od roku 1971 se Spodní partyzánská síň využívá ke speleoterapii.
Vytvořena je v druhohorních střednětřesových tmavě šedých vápencích chočského příkrovu s vložkami rohovců. Střídají se v nich i polohy světle šedých dolomitů. Směr jeskynních chodeb je výrazně předurčen strmými tektonickými poruchami.
Jeskyně dosahuje délky přes 3 531 ma vertikální rozpětí 99m. V závislosti na zahlubování dna doliny ji ve více vývojových stádiích vytvořily ponorné vody Bystrianky přitékající na krasové území z jižních svahů Nízkých Tater. Nejstarší je meandrovité řečiště ve Staré jeskyni, jejíž vchod je 70 m nad nynějším tokem Bystrianky. V současnosti ponorný vodní tok protéká nejnižšími a nejmladšími částmi Nové jeskyně, které leží 14 m níže než 160 m vzdálený ponor Bystrianky před jeskyní. Vodní tok se objevuje i na dně nedalekého Bystrianského závrtu, jehož propašťovité podzemní prostory dosahují délky přes 650 ma hloubku 175m. Vyvěračky ve Valaské jsou od ponorů vzdáleny 3300 m při výškovém rozdílu přes 70 m.
Hlavní prostory Nové jeskyně představují většinou úzké a vysoké puklinové chodby rozšířené korozí a erozí vodního toku. Kratší oválné chodby jsou převážně předurčeny mezivrstevnými plochami hornin a místy propojují puklinové chodby. Horní části tektonických poruch jsou na více místech rozšířeny korozí prosakujících atmosférických vod. Vyskytují se i větší, sínovité a dómovité prostory, většinou řítivého charakteru (Zhroucený dóm, Mostarenské síně). Do spodních částí Nové jeskyně ústí propast Peklo hluboká 70m.
Ze sintrové výplně dominují záclony (Kaplnka), které místy visí z okraje sintrových kůr vytvořených na bývalých, později rozplavených říčních sedimentech (Baldachýn). Pod Peklem se místy vyskytuje aragonit.
Teplota vzduchu je 5,7 až 6,7 °C, relativní vlhkost 92 až 98 %. V jeskyni bylo zjištěno 13 druhů netopýrů, nejhojnější podkovář malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr obecný (Myotis myotis).
Bystrianska jaskyňa, 977 01 Brezno
Brezno
Na naší webové stránce používáme pro zlepšení našich služeb soubory cookies.
Pro pokračování prosím potvrďte dodatečné povolení.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
