"Dunaj nemůže být hranicí, je to jen ruka, která spojuje oba břehy." Touto myšlenkou Ference Nehéza, rodáka z vesnice Moča, se řídí i její současní obyvatelé. Obec má dobré vztahy s obcemi na obou stranách Dunaje a rozsáhlé plány na rozvoj vodní turistiky.
"Dunaj nemůže být hranicí, je to jen ruka, která spojuje oba břehy." Touto myšlenkou Ference Nehéza, rodáka z vesnice Moča, se řídí i její současní obyvatelé. Obec má dobré vztahy s obcemi na obou stranách Dunaje a rozsáhlé plány na rozvoj vodní turistiky.
Obec ležící na půli cesty mezi Štúrovo a Komárnem se poprvé vzpomíná v roce 1156. Původní obyvatelé byli námořníci a mlynáři. V roce 1700 zde pracovalo devět vodních mlýnů a později založili i mlynářský cech. Koncem devatenáctého století vybudovali v Moči přístav parních mlýnů. Na okolních písčitých půdách se daří zelenině, ovoci i hroznu. Révu zde pěstuje každá rodina až dodnes. V obci je římskokatolický i reformovaný kostel a její bohatou historii dokumentují etnografické sbírky v muzeu obce. Obyvatelé i návštěvníci moče si rádi vyslechnou folklorní soubor Vadvirág, který přibližuje mlýnské, vinařské i dožínkové tradice na Dunaji.
Slovensky
Anglicky
Maďarsky
Německy
